Za humny aneb pocta moravskému poli
Fotografie krajiny, čisté, nepřetížené dopadem lidské civilizace, jakoby se v posledních letech pod tlakem urbánní kultury vytrácela v záplavě fotografií a fotografických projektů zkoumajících lidské hemžení, tváře, identitu, případně katastrofické důsledky lidského konání; ať už s podtextem sociálním nebo politickým v tom nejširším slova smyslu.
Cyklus barevných velkoformátových fotografických tisků Ireny Armutidisové je věnován právě krajině, a sice krajině neokázalé, s citem kultivované, téměř banální, v níž základní, ale přesto pozoruhodnou úlohu hraje světlo a struktury v ní vytvářené přirozeným posunem v čase. S touto selekcí pak koresponduje i volba techniky a materiálu: nikoli neomezené množství digitální informace, ale kinofilm a pečlivý pozorovatel. V tomto smyslu by pak bylo možné začlenit zde vystavené fotografie do kontextu klasické krajinářské školy.
Základní časovou linii ovšem navíc protíná ještě proměna v prostoru: ostré detaily na straně jedné a krajina – za pomoci hloubky neostrosti – vnímaná pouze jako barevná scenérie na straně druhé. Především díky druhému z těchto pólů se autorka dostává až na jeden z pomyslných „konců fotografie“, kdy přestáváme věnovat pozornost zachycenému a kdy se intenzivními stávají nikoli body, ale v tomto případě pouze barevné vztahy kdesi za humny Veverských Knínic.
Petra Trnková
