/1996/

Jarní fotografie ne dítěte a ještě ne chlapce plné touhy a idealizovaného romantismu i to mohou být pohledy vztahující se na mužské role v dnešní společnosti. Fotografie jsou v kontextu tvorby někde uprostřed mezi fotografiemi intimních krajin a fotografiemi mužských aktů. Nahé tělo a jeho umělecky zachycená intimita osvobozuje, obohacuje a ilustruje obraz běhu světa a stává se tak „nahým“ poselstvím umění a zastiňuje vulgarity všech tabu. Dívejme se na akty jako na umělecké objekty a sledujme tak cestu za lidským tělem, za člověkem. Běžme naproti hře světel a barev ve všech jeho odstínech, jako jdeme naproti natažené dlani. Nechme se ovlivnit, žasněme. Zastavme se a přemýšlejme nad tím, co nám chce autorka sdělit, co nám chce odkrýt a proč nám naopak chce nechat mnohé utajeno, o svém objektu, ale i o sobě a o své duši. A tak máme stejně jako Pablo Picasso …neotřesitelnou víru ve výraznou sílu lidského těla a neutuchající úctu ke vznešenosti lidské nahoty…

Digitální tisk na hliníku / barevný inverzní film /.